Podmínky slouží k tomu, aby Karel neudělal něco, co udělat nemůže. Zní to trochu divně, ale je to tak. Podmínku uvozují slova když a *když. Podmínky rozdělujeme na úplné a neúplné. Když třeba naprogramujete Karla tak, aby zvednul cihlu a žádná cihla před ním nebude, program vám vyplivne chybovou hlášku. Těmto problémům se dá předejít pomocí podmínek. Základní podmínky jsou čtyři, respektive osm:
Podmínky úplné, narozdíl od neúplných mají dvě části. První část je to, co se má vykonat, když podmínka platí, do druhé části se píšou příkazy, které se mají provést když podmínka neplatí. Druhá část je uvozena slovem jinak.
Tady je příklad úplné podmínky:
příkaz PODMINKA začátek když JE CIHLA tak ZVEDNI jinak KROK *když konec
K příkladu. Karel zvedne cihlu, pokud před ním nějaká je, pokud ne, udělá krok.
Neúplné podmínky jsou, téměř stejné. Jediný rozdíl je ten, že když podmínka neplatí, neprovádí se nic. To znamená, že tady chybí slovo jinak. Příklad neúplné podmínky:
příkaz NEUPLNA začátek když JE CIHLA tak ZVEDNI *když konec
Takže pokud je před Karlem cihla, tak jí zvedne. Pokud ne, neudělá nic.
Aby jste to všechno lépe pochopili, uvádím zde nějaké příklady:
příkaz PODMINKA-A začátek když JE ZEĎ tak VLEVO-VBOK jinak KROK *když konec
Když je zeď, tak se Karel otočí doleva, aby nenarazil. Když ne, tak udělá krok ve směru, ve kterém je otočen. Jde o úplnou podmínku.
příkaz PODMINKA-B začátek když JE ZNAČKA tak ODZNAČ *když konec
Když bude pod Karlem značka, tak jí sebere, když ne, neudělá nic. Tohle je neúplná podmínka.
Webdesign © Karel Klíma 2003 – 2007 | 1234 | Nahoru ↑